"Máme za sebou už skoro dva týdny, takže začneme zjišťovat, co jste si z minulého roku zapamatovali" řekne matikářka a otevře svůj notes, který má nejspíš po celou svou kariéru, která vzhledem k jejímu věku, nebude zrovna krátká. "Začneme třeba slečnou Wasserfallovou" začne se rozhlížet po třídě. Nic. "Slečna Wasserfallová" zopakuje hlasitěji. Abigail se dál baví s Tammy a tu starou babu vůbec nevnímá. Tom se natáhne přes uličku a poklepe Abi po rameni. Ta na chvíli zkamení a pak se otočí. Tom kývne hlavou k tabuli, Abi přikývne, nevzrušeně se zvedne a dojde před tabuli. "Tak, co si pamatujete?" zeptá se jedovatě babice. "Všechno" odpoví sebevědomě Abi a vyzývavě se kouká učitelce do vodově šedých očí. Ta jen pozvedne obočí. "No uvidíme" škodolibě se usměje. Začne diktovat příklad, který by se hodil spíš k maturitě než k opakovacímu zkoušení. Abi bez mrknutí příklad vypočítá a s pohledem "jste se moc nepředvedla" se zadívá na učitelku. Ta chvíli vyjeveně kouká a potom Abi propustí. Abigailina cesta do lavice je doprovázena obdivnými pohledy a sem tam i uctivým písknutím. Zbytek hodiny proběhne v klidu, stejně jako zbytek vyučování.
"Teď nebo nikdy" povzbudí se Tom a vykročí k Abigail, která právě vychází před školu. "Bill asi splnil svůj úkol" pomyslí si Tom, když v blízkosti nikde nevidí Tammy. "Nechceš se jít projít?" vyhrkne, jen co je na doslech. "Ahoj" řekne důrazně Abi. "Klidně, ale musím vzít Kima, celej den byl doma sám." Tom hlasitě polkne. "Kima?" Abi se na něj udiveně podívá. "Ty nemáš rád psy?" zeptá se a pobaveně sleduje Tomův výraz. "Mám" usměje se a spadne mu kámen ze srdce.
"Kime!" zavolá Abi, když dojdou k malému oranžovému domku s červenou střechou. "Počkej tady" ukáže Tomovi na lavičku před plotem. Tom si přeměří vzdálenost od sebe k lavičce a radši si vyskočí na popelnici, stojící přesně vedle něho. Ani ne po minutě vykoukne Abigail ze dveří: "Ty se budeš tahat s tím báglem?" Tom pokrčí rameny, načež dívka pohodí hlavou směrem dovnitř. Zase zmizí a Tom vejde do předsíně. "Někde se posaď" ozve se odněkud ze shora. Rozvalí se do křesla a čeká. Dusot se přibližuje současně se zvětšující se Abigailinou postavou. "Nezůstaneme tady?" mrkne na ni, ale ona jen pozvedne obočí. "Ale, ale?" Sedne si na okraj kžesla, kde sedí Tom. "A co Kim?" "Se může koukat..." řekne, ale radši se zvedne a zamíří ke dveřím. Abi ho s nevěřícným pohledem sleduje. "Kdyby jen věděl..."
"Teď nebo nikdy" povzbudí se Tom a vykročí k Abigail, která právě vychází před školu. "Bill asi splnil svůj úkol" pomyslí si Tom, když v blízkosti nikde nevidí Tammy. "Nechceš se jít projít?" vyhrkne, jen co je na doslech. "Ahoj" řekne důrazně Abi. "Klidně, ale musím vzít Kima, celej den byl doma sám." Tom hlasitě polkne. "Kima?" Abi se na něj udiveně podívá. "Ty nemáš rád psy?" zeptá se a pobaveně sleduje Tomův výraz. "Mám" usměje se a spadne mu kámen ze srdce.
"Kime!" zavolá Abi, když dojdou k malému oranžovému domku s červenou střechou. "Počkej tady" ukáže Tomovi na lavičku před plotem. Tom si přeměří vzdálenost od sebe k lavičce a radši si vyskočí na popelnici, stojící přesně vedle něho. Ani ne po minutě vykoukne Abigail ze dveří: "Ty se budeš tahat s tím báglem?" Tom pokrčí rameny, načež dívka pohodí hlavou směrem dovnitř. Zase zmizí a Tom vejde do předsíně. "Někde se posaď" ozve se odněkud ze shora. Rozvalí se do křesla a čeká. Dusot se přibližuje současně se zvětšující se Abigailinou postavou. "Nezůstaneme tady?" mrkne na ni, ale ona jen pozvedne obočí. "Ale, ale?" Sedne si na okraj kžesla, kde sedí Tom. "A co Kim?" "Se může koukat..." řekne, ale radši se zvedne a zamíří ke dveřím. Abi ho s nevěřícným pohledem sleduje. "Kdyby jen věděl..."
autor:chr!stýnQa