close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

škola-21.

7. dubna 2007 v 14:16 | chr!stýnQa |  FF-Škola(zamilovaný a vtipně zpracovaný příběh)
"Abigail Wasserfallová?" přijde k Abi asi tak osmnáctiletý mladík. Kývne. "Tate Klein." předtsaví se mladík, ale místo podání ruky ji obejme. "Tak jsem tě našel!" usměje se a prohlédne si ji. "Ale že jsi vyrostla. Do krásy" uculí se jako desetiletý kluk. "Ty jsi...můj brácha?" vykulí oči Abigail. "Musíme si toho tolik říct. Nějaký dobrý místo by se našlo?" Abi kývne a dovede ho k lavičce u dvou bříz, kde měla první schůzku s Tomem. "Proč bych ti měla věřit, že jsi můj brácha?" zeptá se pochybovačně Abi. "Pořádně si měprohlédni." Chvíli počká než si ho Abi důkladně prohlédne. "Koho ti připomínám?" "Celá máma" usměje se Abi. "A jak to, že se mi o tobě nezmínila?" "Asi chtěla zapomenout" odpoví smutně Tate a šáhne Abi na přívěšek. Abi ucukne a Tate opustí oblast krku. "Byly mi dva roky, když ses narodila"začne vyprávět. "Strašně jsem se na tebe těšil, a když tě přivezli domů, dal jsem ti tenhle přívěšek. Jako znak sourozenectví" vytáhne si z pod trika jeden velice podobný. "Když ti nebyl ještě ani rok, mamka se odstěhovala. S tátou si přestali rozumět. Nedokázali se spolu normálně bavit. Nechápal jsem to. Byly mi necelý tři. Už je to třináct let. Třináct let jsem neviděl svou matku a sestru." Odmlčí se a spolkne slzy, které se mu derou s¨z očí. Abi, která do teď mlčky poslouchala, ho také se slzami v očích obejme. "Už nic neříkej. Co bylo, bylo. Jen mi řekni, jak si mě našel?" "Přiznám se, skoro jsem zapomněl, že mám sourozence. Táta přišel domů zlitej jak motyka, a trak jsem mu řek, že už s ním bydlet nebudu. No, a on, že se můžu přestěhovat ke svý matce a sestřičce. Vrátil jsem seve vzpomínkách do dětství a musel jsem tě najít. Začala si mi strašně chybět. Vytáhnul jsem z něj, jak se mamka jmenovala za svobodna a pak stačiloříct známýmu z kriminálky" zasměje se. "No a tady jsem tě poznal podle toho přívěšku. Doufal jsem, ne věděl jsem, žeho budeš mít." "Jsem moc ráda, že si mě našel"usměje se a otře si slzy. Přestanou brečet a pokusí se si říct, co za za svůj život prožili.

"Jak mi to mohla udělat!" zařve rozčileně Tom, jen co vejde do domu. "Co se stalo, Tome?" zeptá se vyplašeně Bill. Tom si ho nevšímá a dál nadává. "Krysa jedna! A já jí tak věřil!" Práskne dveřmi od pokoje a svalí se na postel. "Jak to? Proč? Vždyť jsem ji měl tak rád a ona zatím..." "Tome, prosím tě, co se stalo?" "Co se stalo? Objímala se tam s nějakým klukem. Ještě na tom místě,kde jsme spolu byli poprvý." řekne bezmocně Tom a podívá se na Billa očima plnýma smutku: "Proč?" "Nevím, ale zjistím to, to mo věř!" pohladí Toma po ruce a odejde z pokoje.

"Ahoj Tome!" pozdraví vesele druhý den Abi. Kdyby pohoed zabíjel, je Abi na místě mrtvá. Nechápavě se na něj podívá a svalí se na židli. "Co se mu stalo?"zeptá se šeptem Tammy. "Nevím, ale zjistím to. A to teď!"řekne rozhodně, vstane a odtáhne Billa na chodbu.
"Co mu přelítlo přes nos?" "Ty se ještě ptáš?" odsekne Bill. "No to se teda ptám." "Abigail se támhle někde objímá s nějakým klukem, kdo ví, jestli jen objímá a jako úplně pohoda, jo?" Tammy jen nevěřícně zakroutí hlavou. "Jak můžete být, vy kluci, tak blbý? To vás nenapadne, že to může být třeba i jinak?" "Jo? A jak?" "Tenkluk byl její brácha!" vysvětlí, ale chytne se za pusu. "Bille, neříkej to nikomu. Já nevím, jestli jsem to měla říkat. Hlavně to neříkej Tomovi. Teď ne! Slib mi to!" "Teď ne? Takže třeba odpoledne?" Tammy pokrčí rameny. "Měl by to vědět, ale ne teď!" Bill přikývne a usměje se. "Mám tě ráda!" řekne zničeho nic a zmizí ve třídě. Tasmmy tam zůstane stát s otevřenou pusou, dokud ji učïtel neodkáže do třídy.
autor:chr!stynQa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama