"Dej to sem" šeptne Billovi v kabinetě Abi, když má svojí písemku dopsanou a už se na něj nemůže koukat, jak jen sedí a kouká do papíru. Vděčně se na ni usměje a se slovy: "No jo, matika" jí podá papír a vezme si Abigailinu písemku. Za čtvrt hodiny má příklady spočítaný, takže kopne Billa pod stolem, zkontroluj, jestli je babice zažraná do opravování, vezme si svoji písemku a potichu řekne: "Schválně, jestli tam najdeš chybu!" Bill vykulí oči a rychle začne pročítat příklady. Abigail se začne smát, matikářka se po ní ostře podívá a rychle si od nich vezme kompozice. Času jste měli dost." vyštěkne a vyhodí je na chodbu. Jen co za nima zabouchne dveře, obejme Bill Abigail: Jakto, že ti to trvalo jen čtvrt hodiny? Vypočítat tak těžký příklady..." "No, nejdýl mi trvalo napodobit to tvoje písmo." usměje se Abi. "Ty tak divně píšeš..." zakroutí hlavou a Bill vyjekne: "A co tam bylo za chybu?" "Nic. o, vlastně jsem chtěla vědět, jestli je to písmo hodně jiný." zašklebí se a nazuje si botu, na které jí ještě furt chybí tkanička. "Hm, tak to mě teda nenapadlo..." zamyslí se. "Ale povedlo se ti to. Už v tom máš praxi, co?" "No, u Tammy. Její písmo umím jak vlastní." ušklíbne se a projde dveřmi, které Bill otevřel, před školu.
"Nepustila vás nějak brzo?" podiví se Tom sedící na lavičce před školou. "A nejseš tu ty nějak brzo?" oplatí mu Abi, Tom se jen zašklebí a "nenápadně" naznačí Billovi, že by je mohl nechat o samotě. "Klid, brácha. Já vím, co je slušný chování a taktnost" poplác ho po rameni a naschvál ještě jednou obejme Abi. "Fakt díky. Až budeš něco potřebovat..." poplácá se na hrudi a zmizí. "Co jste tam, prosím tě, dělali?" vyjekne žárlivě Tom. "No...to by bylo na dlouho" usměje se a snaží si utáhnout tkaničku ve vlasech. Jenže Tom jí drkne do ruky, tkanička spadne na zem a vlasy se jí rozletí na všechny strany.
"No, tak to je síla" přemýšlí Tom. "Jeden neptarný pohyb a další tajemství odhaleno." Jenže se natolik soustředí na svou "Výhru", že si Abi stačí chytit vlasy a udržet je v ruce do té doby, než zvedne tkaničku a udělá si culík. "Tak kam půjdeme?" zeptá se chlapce a dodá:"Docela bych potřebovala tkaničku..." podívá se na svojí botu. "No, víš, Bill mi říkal o tom ježdění a ...já bych docela chtěl, jestli to furt platí..." Abigail na něj udiveně pohlédne, protože tohle nečekala. Od Toma ne.
"Nepustila vás nějak brzo?" podiví se Tom sedící na lavičce před školou. "A nejseš tu ty nějak brzo?" oplatí mu Abi, Tom se jen zašklebí a "nenápadně" naznačí Billovi, že by je mohl nechat o samotě. "Klid, brácha. Já vím, co je slušný chování a taktnost" poplác ho po rameni a naschvál ještě jednou obejme Abi. "Fakt díky. Až budeš něco potřebovat..." poplácá se na hrudi a zmizí. "Co jste tam, prosím tě, dělali?" vyjekne žárlivě Tom. "No...to by bylo na dlouho" usměje se a snaží si utáhnout tkaničku ve vlasech. Jenže Tom jí drkne do ruky, tkanička spadne na zem a vlasy se jí rozletí na všechny strany.
"No, tak to je síla" přemýšlí Tom. "Jeden neptarný pohyb a další tajemství odhaleno." Jenže se natolik soustředí na svou "Výhru", že si Abi stačí chytit vlasy a udržet je v ruce do té doby, než zvedne tkaničku a udělá si culík. "Tak kam půjdeme?" zeptá se chlapce a dodá:"Docela bych potřebovala tkaničku..." podívá se na svojí botu. "No, víš, Bill mi říkal o tom ježdění a ...já bych docela chtěl, jestli to furt platí..." Abigail na něj udiveně pohlédne, protože tohle nečekala. Od Toma ne.
autor:chr!stynQa