" A co!!! Jinak se k nim chovat nemůžu!!! Jsou to svině! Už si zapomněl???"
" Ne Bille nezapomněl!!! Jenže tamto byla psychotická kráva. Magor! Už na to zapoměň. Chtěl bych zase svýho starýho bráchu!" na chvíli mi přišlo že se mu trochu zjemnili rysy a i celkový výraz ne tváři, ale jako by se probudil a opět nasadil svojí nepřístupnou grimasu.
" Tak s tím nepočítej bráško, ten starej Bill už je mrtvý! A tyhle srdceryvné projevy si příště nech! Nemám na tebe náladu!" tak tohle mě dostalo, proč to není jako dřív! Naše nerozlučná dvojka! Trhá mi to srdce dívat se na něj, když vím že je uvnitř jinej!
Pomalu mi tekli slzy po tvářích. Bill se na mě pohrdavě podíval a zašklebil se.
" Ó pan citlivka! Seber se brácha! Jsi starší tak se podle toho chovej!" Začínám ho pomalu nenávidět a to mě zabíjí. Vždyť je to můj bratr, dvojče! Ale může si za to sám. Vím že někde tam uvnitř se za to co provádí ostatním nenávidí. Ale život ho zklamal. A chce zapomenout. Na jednu stranu ho chápu.
" Brou!" brouknu a mířím konečně do pokoje, už ani hlad nemám. Svléknu se, do koupelny nejdu, nemám potřebu potkat Billa. Zalehnu do postele a myslím na Lauru. Chtěl bych vidět ty fota co udělala....
Laura:
ležím posteli ale nemůžu usnout. Najednou uslyším zpěv. Vykouknu z okna a vidím Billa jak jde po ulici a po tváři mu stékají slzy. Je vidět jak se lesknou v měsíčním světle. Hodím na sebe džíny a bundu, vezmu foťák a vylítnu ven z domu aby mi Bill neutekl. Vidím jak mizí za rohem na konci ulice a jdu za ním. Fotím jak můžu. Z takovéhle stránky ho neznám. Vypadá jemně a zranitelně. Vytáhnu mobil a točím video jak zpívá.
" Der Blick zurück ist Schwarz,
und ........die nacht
kein Zurück........."
Slyším úryvky písně. Vypadá jako anděl. Ještě křídla a je to. Jako kdyby se mávnutím proutku změnil na toho človíčka co vystupuje ve všech těch rozhovorech. Jako kdyby odhodil masku toho drsňáka. Míří do parku a sedá si na mojí oblíbenou lavičku. Kolena má těsně přitisknuté k hrudi a třese se vzlyky. Mám chuť se k němu rozeběhnout ale co já vím jak by zareagoval. Radši to nechám být, nafotím jěště pár fotek a půjdu domů.
RÁNO:
Vstanu a asi hodinu přemýšlím jestli se mi to zdálo. Nakonec mě napadne se podívat do foťáku. Jsou tam. všechny fotky!!! Musím na ně pořád koukat.... jsem v tranzu a ani nepostřehnu, že na mě máma volá, že přišel Tom.
" Ahoj Lauri, jak si se vyspala??? Přišel jsem se podívat na ty fotky co jsi včera dělala." najednou sebou cuknu jak se mě dotkne. Cože??? On chce vidět fotky!! Doprdele dyť já tam mám ještě ty Billovi. To nesmí vidět. Nechci mu ublížit. Ale na druhou stranu bych chtěla vidět jak zareaguje na to, že jeho bratr byl jako vyměněný. Nebo taky normální.
" Jé Tome, ahoj." Dám mu pusu na líčko.
" To je všechno?? Pusa na tvář???" zesmutní. Nechci ho vidět takhle smutného a tak se k němu nakloním a něžně ho políbím na ústa.
" Tak to už je lepší!! Takže, přišel jsem se podívat na ty fota..."
" Jéé nechceš něco k pití??"
" Jo klidně, colu jestli máš, nebo třeba red bull..." odběhnu dolu do kuchyně a foťák mám pro jistotu s sebou.
" tak tady máš" podávám mu modro stříbrnou plechovku a sama si nesu láhev mého džusu (ananas-kokos)
" Takže ukážeš mi ty fotky.... chtěl bych vidět jak mi to tam sekne.." zakření se.
" Kam dneska pujdem????"
" Lauro!!! Proč se vyhýbáš těm fotkám???"
" Cože?? Já??? Proč bych to asi dělala??"
" mno newim, třeba si nefotila mě ale nějaké kluky a teď mi to nechceš ukázat abych se nenaštval!" zasměje se
" Ne! Blbost! Já jsem ti je chtěla poslat přes icq. A ještě je stejně nemám v kompu!"
" No ale to je otázka pár minut, tak je tam hoď." na tohle už nemůžu nic říct a jdu k počítači jako na popravu. Připojím fotoaparát a přesypu fotky. Ukážu mu všechny ze sjezdovky a taky ze Štědrýho večera ale pak se začne ptát....
" A co ty další fotky??? Co to je??? Ukaž mi je taky!!! Prosím...!"
" Ne Tome..... to....t....to jsou..... to jsou moje soukromé fotky a já nechci aby je někdo viděl."
" Jo??? A co se fotí do soukromých fotek??? Nechtěj abych si to představoval!"
" Hej! Ty čuně!!! To si myslíš, že fotím sama sebe jak..?."
" Ne ale no to víš že ne!!! Ale alespoň mi řekni co tam je...."
" Jsou tam lidi které jsem ještě fotila večer z okna. Nemohla jsem totiž spát!"
" A ty jako nemůžu vidět jo!!!" dělal uraženýho.....
" ne nemůžeš!!!" vyplázla jsem na něj jazyk!
" Lááááuuróó......pojď dolů...... potřebuju s něčííííím pomóóct...." a jéje máma.... omluvně se usměju a letim dolů.
Tom:
hehe už je dole.....musím vidět ty fota!!! Tohle vážně musim. Sice bych neměl ale to nejde. Ruce mi sami šahají na myš. Kliknu na složky a vidím postavu ozářenou měsíčním světlem. Někoho mi připomíná ale pořád nevím koho. A po shlédnutí pár fotek mi to dojde!!! Vždyť je to BILL! Ale on pláče..... co ho to popadlo???
Laura:
Jdu zpátky a vidím Toma jak se sklání nad obrazovkou na které je zrovna Bill na té lavičce. Do hajzlu co budu dělat!!!
" Ehh Ehhhm..." zakašlu
" Co to má znamenat..... proč fotíš Billa???