Tom se jen usmál a políbil mě kamarádsky na čelo. Hodně mi to pomohlo a šla jsem si lehnout. Tom odešel domů.
Dva týdny se nic nedělo. Tedy alespoň ne okolo mě. Až na pár pavouků v mém pokoji nikdo v Magdeburgu nezemřel. Do školy jsem se zatím neodvážila jít, i když Tom říkal, že už je to v pořádku a máme novou třídní. Slíbila jsem mu , že už příští týden se tam ukážu.
Sněhu přibývalo a já se těšila jak konečně stoupnu na board. Tom se kupodivu také těšil až se to naučí. Asi jsem ho kompletně změnila.
Nastal 24. Prosinec. Celý den jsem byla venku s Tomem. Blbli jsme ve sněhu a domlouvali se na druhý den. To jsme totiž měli jet na sjezdovku oprášit prkna. S tomem už jsem zkoušela jezdit. Na takovým malým kopečku, který je v nedalekém parku. Malé děti z nás měli prdel. Tedy respektive z Toma. Po chvíli to ale tak nějak zvládl a já už jenom seděla na lavičce a dívala se na něj jak se snaží.
Bylo půl šestý večer a já už šla domů abych mámě pomohla s večeří. Začala jsem hledat v kapsách malý dáreček pro Toma. Konečně! Vyndala jsem ho a podala mu ho. Ten už začal nedočkavě trhat. Ale já jsem ho zarazila.
" hej!! Tome! Klídek! Nech si to na večer! Dej si ho hezky pod strom."
" Mno dobže, mami!" vypláznul na mě jazyk. " ale já nechal dárek pro tebe doma, půjdeš si pro něj nebo počkáš až do zítřka?"
" Samo že si pro něj pudu!!! Do zítra bych bouchla čekáním!"
A šli jsme.
Vystoupali jsme schody až k němu do pokoje. Tam mi podal takovou krabici, a když sem si vzpomněla na ten můj malej balíček, docela jsem znejistěla. Co tam jenom může být!!!
" Heh tak to je macek! Tome, to si trochu přehnal ne. Tak velkej dárek si snad ani nezasloužím!"
" Ale jo! Za to co sis vytrpěla určitě! A hlavně, není to nic velkýho, je to pár maličkostí."
" hmmm tak jo, tak já pudu ať si máma nedělá starosti. Ahoj!"
" Pa Lauro a zejtra ve dvanáct tady ju???"
" co?? Jako u tebe v pokoji???hehehe"
" ne to víš že ne. U nás. Vyzvedni mě ju."
" Dobře, čus."
Scházím pomalu ze schodů a loučím se s jejich mamkou. Dávám jí také dárek a ještě dárek od mojí mamky. Bill není doma. Ale to je dobře! Nějak mi ani moc nesedí. Zatím sem se s ním viděla tak pětkrát ale nějak na mě nepůsobí tím dojmem jako při jejich rozhovorech a tak.
Přijdu domů, pomůžu mámě a už papáme. Nejím sice ryby ale na Vánoce musím. To mi máma neodpustí. Přežiji to jako vždy. Nejvíc problémů mi dělá do sebe dostat ta rybí polívka... bléééé.
Jdu do pokoje jako malá a čekám až zazvoní zvoneček. Mám to tak ráda. Prostě to k tomu patří. Mámě sem dala ten dárek od Toma ať mi ho strčí pod stromeček.
" cink, cink, cililink...."
" Jupíííí, dáááárkýýýý" to už běžím dolů ze schodů přímo do obývacího pokoje.
Stojí tam vyzdobený strom a pod ním... no typněte si..... DáRKY!!!! Začnu je podávat mámě a ty svoje už trhám taky. Od mámy jsem dostala skvělý foťák, nějaké oblečení a od Tomovi mámy nějaké pastelky a věci na kreslení. Tak a teď se vrhnu na ten balík od Toma. Odundám víko krabice a jenom kulim očka. Nové rukavice na board. Páč jsem si ty staré roztrhala v tom parku. Pak tam je fotka nás jak stojíme zmrzlí na sněhu a děláme kraviny. Pak rudá růže. Mno tak to newím jak jí v týhle době sehnal, obrázky na kterých jsem já. A na dně krabice leží nějaká krabička. Otevřu jí a v ní jsou takový ty plastový zuby, které vypadají jako upíří. Jsem z toho celá zaskočená. Je to všechno od něj moc pěkné.
Vezmu si foťák a blbnu s ním. Fotím sebe, mámu, stromek a taky sníh venku.
Začalo sněžit. Je to moc krásná noc.
Probudím se asi v jedenáct dopoledne na sedačce v obýváku. Juknu na hodiny ale vůbec mě to nijak nevadí, že už je jedenáct. Nechápu, že někdo je v koupelně hodinu a ještě není. To u mě nehrozí. Nasnídám se a jdu do koupelny, pak se jdu převléknout. Vytáhnu svojí soupravu na board a nasadím ty zoubky od Toma, jo a abych nezapomněla, také ty nové rukavice. Foťák. Prkno. Obuji se. A už se ženu ven. Máma ještě spí tak jí nebudu rušit. Stejně o tom ví.
Zazvoním u Kaulitzů a otevře mi jejich mamka.
" Ahoj Lauro, znáš Toma ještě mu to bude chvilinku trvat." Jen se usměji, odložím si bundu a jdu si sednou do křesla v obývacím pokoji. Mají krásný stromek!
Uslyším dupot po schodech otočím se a vidím Toma. Vypadá fakt dobře. Má nějakou khaki bundu a černé kalhoty. Černé boty, rukavice i čepičku. Jak jinak než s kšiltem. Mno já mám takovou podobnou. Taky s kšiltem. Heh teď vidím, že má nové prkno, asi ho včera dostal. V tom parku měl totiž půjčený.
" Můžeme jít???" nějak ho nevnímám a pořád na něj koukám.... fakt mu to sekne...
" Lauro? Nechtěla bys zavřít pusu? Jinak ti tam něco spadne." Ježiš to je trapas.
" co? Jo. Jdeme? Tak jo. Heh." Jen se usměje a drží mi dveře,
nandám si bundu a taky zase ty zoubky, páč jak jsem měla otevřenou tu pusu tak mi vypadli.
Busem jsme dojeli přímo pod svah. Mno tak to čumim. Docela dobrej. I když ne moc velkej. To sem teda nečekala.
Tom už tak nějak zvládá, ještě z toho parku, tak jdeme rovnou na vlek. Je tu jenom kotva. Mno tak mě to nevadí. Tome jezdí s levou nohou vepředu a já s pravou taže můžeme jezdit spolu.
Na druhý pokus jsme to zmákli. Držela jsem Toma, kterej byl dost vyjukanej a myslim, že se i bál. Vyjeli jsme nahoru ujeli pár metrů a Tom spadnul. Otevřela se mu u krku bunda a na mikče co měl pod ní se cosi třpytilo......