close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

ve trech supr ale ve dvou nej-2.díl

29. ledna 2007 v 18:29 | kikča |  FF-ve třech supr,ale ve dvou nej-vymyšlený příběh na pokračování

Ve třech supr, ale ve dvou nej-II.

A jak se jmenujete?" zeptam se zvědavě.To je fakt bomba.Tajně doufam,že hrajou
nějakej tvrdej metal nebo rock,nebo aspoň punk rock,protože přesně to já
žeru.No,on Bill nevypadá jako nějakej měkota,ale podle toho jak se málem
rozbulel nad tim mym "buzíkem,, to asi nejtvrdší typ taky nebude.Ale vypadá
docela cool...a Tom taky.Sakra,hlavně aby se mi nezačali líbit,to bych se musela
zcvoknout!! "Jmenujem se Tokio Hotel." prohlásí Bill pyšně. "A jakej typ hudby?"
jsem napnutá jak špagát. "Něco mezi popem a punk rockem." Uáá,pop??POP??No,než
začnu soudit,musim si je poslechnout. "A mohla bych vás někdy slyšet?" zeptam
se. "Jasně,co takle jít s náma do zkušebny?" navrhne Tom. "Supr,tak jo.A
kdypak?" "No tak třeba dneska po škole,co ty na to?" "Jasně!Ale poněvač nevim
kde bydlíte či kde máte zkušebnu,musíte si pro mě přijít...." kouknu do
nebe(spíš do stropu) a s lehkým úsměvem si skousnu jazyk mezi přední zuby.
"Fajn!Ve čtyři v parku?" navrhne Bill.Já mu to odsouhlasim,a sem docela
zvědavá.O hodině to pošeptam Niki. "Nikys,dneska mam s těma novýma rande.."
řeknu tajemně. "Hm,to se máš." utře mě. "Co je zase?" "Nic.Nech si je třeba
oba,dyť ty na to máš!" to se mi nelíbí,ten její hlas. "Tobě se jeden z nich
líbí,viď?A teď žárlíš,že jo?Přiznej se!" Ona si stoupne,a bojovnym hlasem na mě
vyjede: "JO!ALE KOHO TO ZAJÍMÁ?" Já jí klidnim: "Klídek,Nik,v poho!Hned to
domluvim!" Ona se na mě podívá jako na retardovanýho somálce a čumí,co jako
hodlam dělat.Já jdu zase za klukama,oni sedí v lavici a kecaj.Tom s nohama na
lavici,a Bill s nataženýma až někam kdovíkam.Já se za nima připlížim a chytnu je
za krkem. "Čau kluci!Hele,mohla bych se na něco zeptat?" Oni se začnou gebit.
"Jasně!" "No,mohla by přijít i Niki?" Oni se na sebe podívaj,a trošku neochotně
odpoví: "Hm,no tak dobře." "Snad vám to nevadí?" udělam smutnej pohled. "Ne-e,v
poho!" zazubí se Tom a mě se uleví.Pak se přiženu za Nikolou. "Dobrý
zprávy,Nikys,máš to rande taky!" Ona po mě vylítne,obejme mě a s pištěním
vylítne ze dveří,jenže ouha,zrovna vchází náš novej učitel na děják.Je docela
hezkej,asi 25-letej,ale já nejsem úchylák a už vůbec nejsem na učitele:-) .Takže
ona mu vletí přímo do náruče.Celá rudá řekne: "Promiňte!" a de si sednout.Učitel
se zachechtá a jde ke katedře se slovy: "Takové milé přivítání..." zase ses
uchechtne,zakroutí hlavou a sedne si.Niki se snaží zarůst do židle,ale celá
třída se směje,tak se po chvilce začne vlastní blbosti smát taky.

Po škole jdu domů.Teda spíš jedu.Zase si dřepnu do sedačky a přemejšlim o těch
novejch objevech ve třídě. "Ty vole,ten Tom je fakt kus!A Bill taky!Ježiš,mě se
kur*a líbí oba stejně,a to velmi moc.Docela se těšim na to odpolko.Akorát škoda
že tam pude i Nikola,ale co,to jsem jí nemohla udělat,abych tam šla bez
ní.Nojo,tyjo,ale co když mi jednoho přece jen klofne?To bych se musela
žárlivostí ukousat..." chci pokračovat v tichym(vlastně docela hlučnym,ale to mi
v tu chvíli nedochází..) uvažováním,když v tom zachytim pohled nějaký
babičky,která se na mě pohoršeně dívá,co si to tam jako žvatlam. "To
nic,babi,samomluvou dneska trpí každej druhej!" řeknu jí a rači vystoupim o
zastávku dřív,aby se náhodou nerozkecala.Posloucham hlody od nějaký trilobitky
fakt nechci,to se rači projdu.
Doma absolutně nevim,co si vzít.Nakonec vyhraje džínová mini,maskáčovej top na
ramínka a asi 50 řetízků a náramků.A co na hlavu?Neřešim,šahnu po maskáčový
kšiltovce a jdu si naplácat na oči tunu konturky.Pak se scházim nejdřív s Niki v
parku,a pozdějš tam přijdou i kluci.Hodně pozdějš,asi ve čtvrt na pět,ale
co.Pomalu kráčíme a kecáme,pak zpomalíme před nějakou hnusnou plesnivou a
rozpadající se budovou,dá-li se tomu říct budova.Já znechuceně prohlásim: "No
fujtajxl,tady někdo bydlí?Sem do tý barabizny bych nevkročila ani kdybych se
měla ve škole posrat!" A Bill odpoví: "Jé,to je škoda že budeš muset celou dobu
čekat venku!" a tlemí se.Já to samozřejmě nejdřív nepobrala,ale po chvilce mi
konečně docvaklo,že tim myslel,že ta hnusná chatrč je jejich zkušebna.Asi se
propadnu.A asi poprvý za život sama zrudnu jak paprika. "Aj!" omluvim se a jdu s
nima dovnitř.Jsou tu už nějaký další dva kluci,to budou asi ty Georg a
Gustav.Nevim jakej je jakej,ale ten co má delší vlasy vypadá jak prase.No,a ten
druhej nemá co říkat...vypadá FAKT jako teploušek v pokročilým stádiu.Já se při
pohledu na něj trochu uchechtnu a pak rači mlčim. "Tak pánové,dneska sme
přivedli dvě posluchačky,který ještě NIKDY neslyšeli o legendární skupině TOKIO
HOTEL!!!" komentuje Tom.Oni začnou tleskat a hvízdat,a první (vlastně druhý..)
co mi o nich napadne je to,že jsou to určitě malý smradi vytažený do vejšky(a v
případě toho prasete) i do šířky.Neříkam že je tlustej,ale je
fakt...hnusnej.Bleee.Já se kouknu do stropu,zakroutim hlavou a myslim si o
hovně.Niki je celkem nervní,asi se bojí i promluvit,tak to udělam za ní. "A
představit se neumíte?" oni jsou zřejmě zaskočený tou hrubostí co jsem na ně
vyvalila,ale to prasátko řekne: "Já jsem Georg a tohle je Gustav!A co vy?"
Aha,to si budu pamatovat,prasátko Georg... "No já jsem Alex a tohle je Nikola."
odpovim znuděně a oni zřejmě hodlaj kecat. "Tak budete už něco konečně hrát,nebo
jenom tlachat?" sjedu je.Oni na mě vyvalí oči a s otevřenýma hubama na mě civí.A
pak se Tom začne smát.Nechci nic říkam ani bejt hrubá,ale přijde mi,že se směje
každý blbosti. "Co je tu k smíchu?" usměju se přesto. "No,že nás ještě nikdy
nikdo nebuzeroval v naší zkušebně..." vysvětlí,a začne se gebit i Bill a tamty
dva povedený ufouni z planet Buzis a Prasos.Já fakt nechápu,čemu se gebí.Dělam
nasranou a chci jít pryč,ale Bill mě stihne chytit za ruku( a mnou projede vlna
energie a tepla.....a nepochopitelnym způsobem i lásky a touhy...) a řekne: "Kam
deš,prosimtě,dyť my už na to jdem!" Nejradši bych otráveně vzdychla a odešla,ale
nedokážu to,místo toho se na něj zaculim jak ježíšek a civim na něj jako na
hromadu čokolády,mojí nejoblíbenější věci na celym světě.
Když dohrajou,tak jdem s Niki domů,a cestou nás dohoní Bill.Jsem docela
ráda,upřímně docela dost.Sednem si na lavičku,a Nikola když vidí že je
přehlížená,sebere se a nasupeně odkráčí pryč.My tam sedíme a začnem mluvit
pomalejš a pomalejš.....až přestanem mluvit úplně,jen si koukáme do očí.A
přibližujem se blíž a blíž.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J!tuynQa J!tuynQa | 29. ledna 2007 v 20:37 | Reagovat

je to úpe jako kdybych tam byla je to súpa..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama